Ani letos jsme na startu nemohli chybět. První cíl se podařil prakticky ihned- být první přihlášení do letošního zápolení. Dalším klíčem k úspěchu bylo po předchozích letech nakoupit jízdenky na správné dny, což se také povedlo. Teď už nám výlet nemohlo nic a nikdo zkazit.

Vyrazili jsme v outfitu českých turistů, takže sandále, prestige na nohách, kloboučky na hlavách, rostodivná tílka, mapa kolem krku, paštika a pivo v batohu a síťovka v ruce nemohly chybět. Dokonce i uzlíček s buchtama byl (na začátku). Do akce jsme se pustili s vervou nám vlastní. Až do Prahy bylo vše bez problému a idylické – pak ten nejvyšší z nás prohlásil, že letos jedeme bez zpoždění a začalo se to sypat. Vše vyvrcholilo zachraňováním zdechlé regionovy kdesi za Lovosicemi – připřáhli jsme si jí, nikdo už však nedopočítal, že jedna funkční regína do kopce prostě sama sebe a ještě jednu na háku nevytáhne a tak jsme umřeli taky. Na Ronov jsme tak místo komfortních dvou hodin měli krásných 45 minut, ale i to se stalo naší kořistí a pokračovali jsme v plánu – jen trochu zpocení. No a třešnička na dortu byla rychlochůze na Žaltman, který jsme z Malých Svatoňovic, navzdory očekávání, také za 50 minut zvládli. Zmrzlý spánek na nádraží už je taková naše každoroční klasika, takže to asi ani nebudu zmiňovat.

Jak dopadneme si neodvážíme tipovat, jedno je však jasné,.. Příští rok s námi na startu počítejte zas a znovu, nás se jen tak nezbavíte.