Jsme nejvíce geograficky rozmanitý tým z celého startovního pole a to je naše výhoda. Chcete nás potkat? Hledejte slony, máme je všude

Hláška dne pocházející z příjezdu do Ústí nad Labem:

„Proč stojíme tady někde v nějakým křoví?“

„To je Ústí milá zlatá“

Naše ambice byly velké, leč jsme z nich na úkor užité akce ustoupili. Během nočního spoje do Ostravy jsme měli někdy pocit, že jsme spíš v nějakém klubu než v nočním vlaku, ale naopak mrtvolné ticho v Nightjetu nás utvrdilo, že jsme opravdu na Křížem krážem. Po ránu jsme pendlovali v okolí Brna, už v tu chvíli jsme měli tak rozhozený časový režim, že jsme obědvali v deset dopoledne a v poledne jsme si mysleli, že je pozdní odpoledne. Spánková deprivace se postupně zvyšovala, proto jsme byli rádi, když jsme v šest večer zapadli do nádražky ve Všetatech. Předtím jsme ale přežili cestu Arrivou a užili si jízdu v podání Lužického rychlíku od KŽC.  Cesta do Ústí byla vynikající, ospalost z nás opadla a dojezd do Prahy byl již poklidný. Někteří vyrazili v Praze do svých domovů, leč jeden z nás byl nucen přežít kdesi v Praze, než mu o půl šesté pojede vlak do Brna. Protože noční život v Praze je zajímavý, a někdy nebezpečný, zvláště pak v okolí hlavního nádraží, zvolil tento jeden opuštěnec jízdu na pražské letiště a krátké vyspání se tam. O tom, že čtyři babičky s kuframi jej svým drbáním dědečků probudily, to je jiná písnička. Přes zajímavé zážitky v nočním MHD a v okolí Sherwoodu kolem třetí ráno dorazil daný člen zpět na hlavní nádraží. Přežil ve zdraví do odjezdu vlaku a v deset se dostal do postele, kde dospával svoji velkou spánkovou deprivaci.

O tom totiž letošní ročník v našem podání byl. Hodně cestování vlakem, minimum spánku. A díky naší geografické roztříštěnosti a voleb v obcích ujeli všichni přes víkend přes 1500 km, někteří i 2000 km, a někteří nespali přes 36 hodin a někteří zase skoro 48 hodin. Můžeme ale říct, že příští rok jedeme znova a tentokrát se s námi už musí počítat 😀